
Kyselina hyaluronová je přírodní makromolekulární látka ze skupiny polysacharidů. Hyaluronová kyselina obsahuje dvě stavební jednotky, kyselinu glukuronovou a acetylovaný glukosamin, které se pravidelně střídají a tvoří dlouhý lineární řetězec, který po své délce obsahuje obrovské množství volných karboxylů, tedy kysele reagujících, silně hydrofilních skupin.
Kyselina hyaluronová spolu s dalšími glykosaminoglykány a kolagenem tvoří důležitou složku mechanismu znovuobnovení poškozené pokožky. K tomuto problému byly popsány výsledky studie účinku kyseliny hyaluronové u celkem 163 dobrovolníků jejichž průměrný věk byl 57 let, rozmezí 5-94 let, a tyto prokázaly, že při kožních aplikacích působí kyselina hyaluronová výrazným regeneračním účinkem. Např. u kožních popálenin a podobných poškozeních pokožky bylo pozorováno urychlení vyhojení bez keloidních jizev.
Antonín Galatík, Hypro Otrokovice, s.r.o. Česká republika, Jan Galatík, BIORA, s.r.o. Česká republika.
Předneseno na Sympoziu Využitie kyseliny hyalurónovej v klinickej praxi, VÚRCH Piešťany, 9.6.1995.
Proces regenerace pokožky je složitý a několikastupňový. Při jeho studii za použití kyseliny hyaluronové se podařilo odkrýt novější poznatky, které doplňují celkový obraz významu kyseliny hyaluronové při hojení.
Tkáňová kyselina hyaluronová, spolu s dalšími glykosaminoglykány a kolagenem, tvoří významnou složku mechanismu nezbytného pro schopnost rekonstrukce pokožky. Např. během prvních několika dnů po vzniku poškození pokožky je kyselina hyaluronová převládající obsaženou látkou. O kyselině hyaluronové se usuzuje, že má jak regulační, tak i strukturální funkci, i když navzdory intenzivnímu výzkumu, její přesná úloha na buněčné úrovni je dosud ne zcela jasná. Ve stručnosti, řada experimentálních výsledků prokazuje, že kyselina hyaluronová se váže na fibrin za vzniku podpůrného extra-buněčného tmelu, který pak může modelovat prorůstání fibroblastů a tvorbu granulační tkáně.1,2,3 Je tak umožněna migrace rekonstrukčních buněk, jak demonstrovali Abatangelo a spol.4 Ukazuje se, že kyselina hyaluronová má schopnost podporovat připojování stimulovaných makrofágů, nezbytných pro hojení. Dále ještě kyselina hyaluronová transportuje bílkoviny, jako např. peptidový růstový faktor, který má zřejmě klíčovou úlohu při rekonstrukci pokožky.5 Podobně některá data ukazují, že ukládání kyseliny hyaluronové z fibroblastů je alespoň zčásti příčinou bezjizvového zhojení. 6,7,8,9 Experimentálně bylo prokázáno značné zrychlení hojícího procesu ve srovnání s placebo z 8 na 2 dny.10
Klinická studie zahrnovala pacienty ze šesti zdravotnických zařízení. Dvě pracoviště, chirurgické a kožní, testovala přípravek s obsahem kyseliny hyaluronové při léčbě popálenin a jiných kožních defektů (ulcera crucis, acne vulgaris, herpes, verucae), ostatní čtyři pracoviště - oční a revmatologické - testovala přípravek s obsahem kyseliny hyaluronové při léčení různých chorob.
Klinické hodnocení probíhalo jako otevřená studie. Celkově zahrnulo 163 pacientů, z toho 116 léčených pro oční diagnosy a 47 pro popáleniny a jiné kožní defekty. Tato část klinického hodnocení probíhala na 2 pracovištích. Jedním bylo chirurgické oddělení NsP Vysoké Mýto, kde léčbu hodnotila prim. MUDr. A. Loskotová. Druhým pracovištěm bylo kožní oddělení Vojenské nemocnice v Brně, kde hodnocení probíhalo pod vedením prim. MUDr. Š. Dubáně.
Hodnocení probíhalo převážně na chirurgickém oddělení NsP Vysoké Mýto - 19 pacientů, na kožním oddělení v Brně pouze 4 pacienti. Podle zpráv lékařů bylo použití kyseliny hyaluronové velmi jednoduché, ekonomické, převazy nemusely být denně, většinou za 2 - 3 dny. Docházelo k rychlejšímu a lepšímu hojení a epitelizaci kožních defektů po popáleninách bez tvorby keloidních jizev. Nebylo nutné provádět plastiku kůže, zhojení proběhlo nejpozději do 3 týdnů. Byla však nutná včasná aplikace, aby se léčení urychlilo a zmírnila bolest. Tím se snížila i spotřeba analgetik a sedativ o 50%. Kyselina hyaluronová byla u všech pacientů velmi dobře tolerována, nebyla zaznamenána žádná alergická reakce.
Kyselina hyaluronová používaná v kožních indikacích - popáleniny a kožní defekty jiného původu, byla velmi dobře snášena, nevyskytly se žádné vedlejší účinky, ani alergické reakce. Pouze u malého počtu pacientů (2,5%) s popáleninami byly pozorovány malé pigmentové změny.
Výsledky u souboru 163 osob na 6 pracovištích prokázaly, že při kožních aplikacích má kyselina hyaluronová velmi dobré výsledky. U kožních popálenin a ran kyselina hyaluronová urychlovala epitelizaci a bezjizvé vyhojení. Celková doba hojení se zkrátila až o 50%.
LITERATURA
1. Clark R. Cutaneous tissue repair: Basic biologic considerations. J Am Acad Dermatol (1985) 13, 5:701-725.
2. Weigel PH, Fuller GM, LeBoeuf RD. A model for the role of hyaluronic acid and fibrin in the early events during the inflammatory response and wound healing. J Theor Biol (1986) 119, 2:219-234.
3. Weigel PH, Frost SJ, McGary CT, LeBoeuf RD. The role of hyaluronic acid in inflammation and wound healing. Int J Tissue React. (1988) 10, 6:355-65.
4. Abatangelo G, Martelli M, Vecchia P. Healing of hyaluronic acid-enriched wounds: histological observations. J Surg Res (1983) 35:410-416.
5. Burd DA, Greco RM, Regauer S, Longaker MT, Siebert JW, Garg HG. Hyaluronan and wound healing: a new perspective. Br. J.. Plast Surg. (1991) 44(8):579-84.
6. Longaker MT, Adzick NS. The biology of fetal wound healing: a review. Plast Reconstr Surg (1991) 87(4):788–798.
7. Longaker MT, Chiu ES, Harrison MR, Crombleholme TM, Langer JC, Duncan BW, Adzick NS, Verrier ED, Stern R. Studies in fetal wound healing. IV. Hyaluronic acid-stimulating activity distinguishes fetal wound fluid from adult wound fluid. Ann Surg. (1989) 210(5):667–672.
8. Mast BA et al: Hyaluronic acid is a major component of the matrix of fetal rabbit skin and wounds. Matrix (1991) 11(1):63-68.
9. Mast BA et al: Scarless wound healing in the mammalian fetus. Surgery, Gynecology & Obstetrics (1992) 174:441-450.
10. Laurent C, Anniko M, Hellström S.: Hyaluronan applied to lesioned round window membrane is free from cochlear ototoxicity. Acta Otolaryngol (1991) 11: 506-14.